Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych do "pár" řádků shrnula i ten 3. den zářného Metalfestu. :) Když jsme dorazili ,tak jsme se docela těšili na kapelu Silent Stream of godless elegy, která nás ale zklamala. Nevím jestli je to tím, že já osobně jsem od nich čekala daleko více, ale prostě mě nepotěšili. Proto jsme šli prohlédnout zdejší "tržiště". Shrnula bych to takhle: Věci pěkné, prachy žádné. :D Já jsem měla už od prvního dne vyhlídnuté triko Metalfestu, a tak jsem si ho tedy koupila. Mám z něj fakt radost.
Po našem "nákupu" jsme z povzdálí pozorovali Vader. Hráli pěkně, to se jim nesmí upřít a slunce začínalo celkem dost pálit. Jelikož jsem byla rozhodnutá, že chci vidět Marduk pěkně zblízka, hned po Vader jsme zamířili do kotle. Po několika málo okamžicích se to tam ale už nedalo vydržet. Slunce bylo opravdu "zákeřný", a my u sebe neměli ani pořádný pití. Tak jsme zdrhli do stínu a "blackaře" pozorovali z dálky. Byly perfektní, akorát bych je přesunula "na později",aby se vytvořila ta pravá atmosféra.

Dále hráli Brainstrom, ale z těch si nepamatuju vůbec nic a dodneška jsem nepřišla na to, jak je to možné.. :D "Na Finntroll musíme dopředu!" do bylo heslo dnešního dne, a tak jsme se hned po Brainstorm snažili dostat co nejblíže k podiu. Mezi tím vším se vše připravovalo na vystoupení kapely Legion of the Damned, na kterou jsem se teda taky docela dost těšila. Dostali jsme se do 2. řady a LOTD začali hrát. Při skladbě Cult of the dead jsem si perfektně zařvala to se musí nechat, jen mě celkem rozčilovali lidi přede mnou, kteří jen "chcíple" viseli přes mantinel, protože čekali na Hammerfall. To mi k LOTD přišlo dost nefér, protože když jsem se v naší druhé řadě koukla jak doprava tak doleva, tak druhá řada pařila jako o život...


Po LOTD jsme se přesunuli trochu doprava, protože přes dvoumetrové existence jsme nic neviděli. Opět jsme měli druhou řadu a přišli Deicide. Čekala jsem od nich víc. Asi tak bych to shrnula. Jejich koncert byl tak nějak furt stejný a zpěvák s námi vůbec nekomunikoval..jen vždy oznámil jméno další písně a pařilo se dál. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se těšila na Finntroll, ale koncert Deicide se mi zdál dost dlouhej. Deicide odehráli a odešli. A teď jak se dostat úplně dopředu?

Po domluvě s klukama, kteří měli první řadu hned před námi a čekali na Hammerfall, jsme se dostali úplně dopředu doprostřed! Jsme jim nehorázně vděčný. Přípravy na Finntroll to byl pro nás taky zážitek. Komu se poštěstí vidět Vretha v civilu s džusem v ruce a postávajícího Skrymera s cigaretou? :) Na tohle se nedá zapomenout. To jsem ale ještě nevěděla, co se mnou jejich výstup udělá. Po těch dlouhých přípravách konečně začali hrát. Nastoupili jako obvykle v kiltech a s černými malůvkami. Jakmile zazněly první tóny jejich perfektní muziky, nahrnulo se do mě tolik pocitů a emocí, že jsem začala radostí plakat. Nemohla jsem věřit tomu, že zrovna já budu takhle brečet na koncertě mé oblíbené kapely, protože si myslím, že tu "šílenou" pubertu mám už za sebou, ale prostě se to nedalo zastavit. V tu chvíli jsem nebyla schopná ničeho, zakřičet pro mě byl nadlidský výkon a sekuriťák, který mě furt pozoroval, mi tím taky moc nepomáhal. Každopádně jsem si jejich koncert maximálně užila. Jsou první kapelou, které se povedlo mě takhle "vykolejit" a za to jim upřímně děkuju. Zazněly písně jako Solsagan, Den frusna munnen, Trollhammaren, Nedgang, Nattfödd, Under Bergets Rot a Jaktens Tid. Hodně hráli písně z nového alba Nifelvind, což mě moc potěšilo. Ještě musím pochválit Vretha za jeho přístup k fanouškům. Dost dobře s námi komunikoval a každou chvíli byl úplně vepředu. Přišlo mi ale, že hráli docela krátkou dobu. Strašně to uteklo. Na mě přišel hlad a protože jsem brečela od začátku do konce koncertu, tak jsem byla docela unavená. Vylezli jsme z předních řad a zavítali jsme do stánku s čínskými nudlemi. (byly vynikající :P).


Zapomněla jsem zmínit, že při Finntroll už po pravé straně na obrazovce běžel hokej. To mě ale v tu chvíli bylo úplně jedno. :) Nabrala jsem nové síly a opět jsme se přesunuli do kotle. Nebyli jsme sice vepředu, ale to nevadí. I tak jsme si výstup Hammerfall fakt nadmíru užili. Jsou ideální k fantastickému zakončení tak povedeného festivalu. Atmosféra byla nepopsatelně dokonalá. Po pravici běžel hokej a před námi hráli Hammerfall-dokonalá kombinace i pro někoho jako jsem já, protože já jsem hokej nikdy nesledovala, ale ta atmosféra mě tak strhla, že jsem si to užívala jako kterýkoliv jiný oddaný fanoušek sportovních utkání. U skladby Hallowed be my name jsem si slušně zlikvidovala hlasivky a při písni Any mans be necessary jsem si málem urazila ruku. :D Při posledních minutách zápasu, všichni včetně kluků z Hammerfall čekali s velkým napětím jak všechno dopadne. Jakmile jsme vyhráli, byla všude kolem cítit strašná radost. (Ukázalo se, že mé hlasivky až tak moc zničené nebudou. :)) Následné objímaní a křičení: "Hoši děkujem!", "Kdo neskáče neni čech!" nebo pozměněné verze "Kdo neskáče neni trol!" dostalo celý amfiteátr do varu. Hammerfall pro nás zahráli úžasnou píseň Hearts on fire. Vážně neopakovatelný zážitek. Celý amfiteátr zpíval českou hymnu a Hammerfall sklidili ohromný úspěch.

Trochu jsem litovala pana moderátora, který byl nucený oznámit konec prvního ročníku Metafestu, ale nakonec jsme opravdu museli odejít.Slavilo se a zpívalo, nálada byla úžasná a první ročník Metalfestu za námi. Děkuji kapelám, pořadatelům a tak nějak všem, kteří se na této akci jakkoliv podíleli, protože se vážně povedla. Na Metalfestu 2011 nebudu chybět.
Videa: (opět jsem je netočila já)






O_o Tybrďo! Ten má ale vlasy :))